Ve sportech jako je cyklistika nebo běh se sportovci často upínají na zlepšení poměru wattů na kilogram tělesné hmotnosti. Logika je jednoduchá: lehčí tělo při stejném výkonu znamená rychlejší stoupání a lepší časy. To vede mnoho mladých sportovců (pod 18 let) k úmyslnému hubnutí v naději na výkonnostní zlepšení.
Krátkodobě může malý úbytek hmotnosti skutečně zlepšit rychlost ve stoupání nebo tempo běhu. Avšak dlouhodobé i nové vědecké poznatky i zkušenosti expertů ukazují, že honba za nižší hmotností kvůli výkonu přináší jen krátkodobou výhodu, která se často obrací proti sportovci – snižuje výkonnost v dlouhodobém horizontu a poškozuje zdraví, zejména u jedinců, kteří se stále vyvíjejí.
Rizikové změny hmotnosti u mladých sportovců zvyšují riziko zdravotních problémů i zranění, a mohou dokonce výkon zhoršit.
Tato kompilace čerpá z různých zdrojů – ať už jde o odborné články, vědecké studie nebo konzultace s experty – a je poměrně obsáhlá. Věřím však, že se jedná o stále aktuálnější téma, které mnoho rodičů a trenérů bohužel přehlíží. Právě proto podle mě stojí za to věnovat čtení alespoň 10 minut.
Krátkodobé zisky vs. dlouhodobý pokles výkonnosti
Je pravda, že pokud sportovec zhubne o několik kilogramů, jeho watty na kilogram se matematicky zlepší – za předpokladu, že udrží stejný absolutní výkon. Problém je, že v praxi při agresivním hubnutí výkon většinou klesá.
Výzkum z Univerzity v Kodani (2024) ukázal, že když trénovaní sportovci na 14 dní snížili kalorický příjem na polovinu (a přitom pokračovali v intenzivním tréninku), ztratili zhruba 4 % tělesné hmotnosti – ale polovina tohoto úbytku byla svalová hmota. Jejich cyklistický výkon prudce klesl: výkon v časovce na 20 minut se snížil o 7,7 % a výkon při krátkých intenzivních úsecích klesl až o 18 %.
Zásadní je, že polovina ztracené hmotnosti byla svalová hmota – tedy přesně to, co potřebovali k vyššímu výkonu. Ani po týdnu návratu k normálnímu příjmu potravy se výkonnost plně nevrátila, což naznačuje, že dopady takového deficitu přetrvávají.
Tuto zkušenost potvrzují i elitní trenéři, kteří pozorovali, že kdykoli se sportovci snažili zhubnout (i postupně), jejich VO2Max klesalo– a to jak absolutní, tak relativní (v přepočtu na kilogram tělesné hmotnosti). Jinými slovy, byli méně výkonnostní i vzhledem ke své nižší váze.
Zkrátka, když se snažíte snížit tělesnou hmotnost… začínáte ztrácet VO2Max.
Rychlý nebo přílišný úbytek hmotnosti často vyvolá stav nízké dostupnosti energie – tělo nedostává dostatek paliva pro trénink. V reakci na to začne šetřit energií a rozkládat svalovou tkáň, čímž klesá aerobní kapacita i síla.
Dle mnoha názorů vyplívá, že je mnohem lepší, když je sportovec dobře živený a třeba „trochu těžší, ale trénuje konzistentně“, než když se snaží trénovat ve stavu kalorického deficitu. Tělo bez dostatečného přísunu energie nedokáže dlouhodobě udržet intenzitu tréninku ani regeneraci – a výkon začne stagnovat nebo klesat.
Naopak dostatečně živené tělo může trénovat tvrději a výkon skutečně zvyšovat.
Ztráta svalů a klesající návratnost
Pro mladé sportovce může být příliš razantní omezení kalorií obzvlášť kontraproduktivní pro výkon. V období dospívání a puberty je tělo přirozeně nastavené na budování svalové hmoty, kostí a aerobní kapacity – za předpokladu, že má dostatek tréninku a výživy. Příliš nízký příjem energie tyto přirozené zisky sabotuje. Místo toho, aby sportovec díky tréninku sílil a zrychloval, jeho tělo ve stavu energetického deficitu nezvládá adaptaci – může dokonce přijít o svaly i kondici.
Trenéři někdy označují extrémní hubnutí jako „řešení chudáka“ neboli “„řešení z nouze, ne z rozumu“ pro stagnující výkonnost – může přinést krátkodobé zlepšení poměru wattů na kilogram, ale ve skutečnosti to často znamená, že tréninkový program selhal ve skutečném budování síly.
U mladých cyklistů a běžců často vidíme opakující se vzorec: nasadí dietu, zhubnou, výkonnost krátce vzroste – ale pak stagnuje nebo prudce klesá, jak se prohlubuje únava a přicházejí zranění. Mezitím vrstevníci, kteří se soustředí na dostatečnou výživu a konzistentní trénink, pokračují v progresu a nakonec je předběhnou.
Klíčovým důvodem je ztráta svalové hmoty. Hmotnost ztracená při kalorickém deficitu není jen tuk – značná část může být již zmiňovaná svalovina, jak ukázala dánská studie. Méně svalů znamená menší schopnost vyvinout sílu a nižší aerobní kapacitu. Navíc VO2Max – klíčový ukazatel vytrvalosti – má při omezení kalorií tendenci klesat.
Vědecké studie to potvrzují: dlouhodobý energetický deficit může snížit množství kyslíku, které tělo dokáže využít. Jinými slovy – být o 3 kg lehčí nepomůže, pokud zároveň přijdete o palivo a svaly nezbytné pro výkon.
Jedna sportovní dietoložka vysvětluje, že energetický deficit nemusí mít hned znatelné následky – ale zhruba po třech týdnech se pokles výkonnosti prudce zrychlí kvůli kumulované únavě a zpomalení metabolismu. Sportovci pak „ztratí půdu pod nohama“, protože si neuvědomí, že právě jejich chování před půl rokem nebo rokem je důvodem, proč dnes nedokážou udržet výkonnost.
To vše ukazuje, že podvýživa může mít opožděné a dlouhodobé dopady – to, co se několik měsícu zdá „v pohodě“, vás může později zničit.
Zdravotní a vývojová rizika
Kromě dopadu na výkon přináší hubnutí pomocí omezování příjmu potravy vážná zdravotní rizika – zejména u dospívajících. Sportovní medicína dnes uznává syndrom zvaný Relativní energetický deficit ve sportu (RED-S) – stav zhoršeného zdraví a klesající výkonnosti způsobený chronickým nedostatkem energie. RED-S může postihnout jakékoli pohlaví, jakýkoli sport a mladí sportovci jsou zvláště zranitelní, protože jejich těla se teprve vyvíjejí.
Jednoduše řečeno: když tělo nedostává dostatek kalorií na pokrytí kombinovaných požadavků tréninku + růstu + základních funkcí, začne „vypínat“ méně důležité procesy, aby ušetřilo energii. To vede k řadě zdravotních důsledků. Podle Americké pediatrické akademie a dalších evropských odborníků může dlouhodobá nízká dostupnost energie u mladých lidí způsobit:
Zpomalení metabolismu a hormonální poruchy
Slabé kosti
Možná nejzávažnější dlouhodobé riziko pro podvyživené mladé sportovce. V mládí si tělo vytváří zásoby kostní hustoty, které by měly vydržet celý život. Nízký příjem kalorií tento proces narušuje. Studie ukazují, že nízká energetická dostupnost snižuje tvorbu kostní hmoty a vede ke ztrátám minerální hustoty. Krátkodobě to zvyšuje riziko únavových zlomenin. Dlouhodobě to zvyšuje riziko osteoporózy a zlomenin ve středním věku. I chlapci mohou mít narušený vývoj kostí kvůli chronické podvýživě.
Oslabený imunitní systém
Zátěž na srdce a orgány
Dehydratace a extrémní diety (často používané k redukci hmotnosti) mohou zatěžovat srdce i ostatní orgány. I bez dehydratace může chronický energetický deficit vést k abnormálně nízké klidové srdeční frekvenci a tlaku, závratím nebo dokonce mdlobám – ne kvůli špičkové kondici, ale kvůli tomu, že tělo je v úsporném režimu. Dlouhodobý RED-S může zvyšovat riziko srdečních arytmií a poškození dalších orgánových systémů (endokrinního, zažívacího, ledvin i termoregulačního). Podvyživení sportovci často trpí zpomaleným trávením, neustálým pocitem chladu nebo zatíženými ledvinami. Nic z toho nepřispívá ke špičkovému výkonu – ani zdraví.
Nižší síla, rychlost a výdrž
Paradoxně právě ty kvality, které chtějí sportovci zlepšit, se mohou zhoršit. Mladiství s nedostatečným příjmem živin vykazují menší svalovou sílu, pomalejší sprinty a horší výdrž. Zpočátku se lehčí tělo může zdát rychlejší v řádů týdnů, měsíců v řadě případů u roků, ale jak pokračuje energetický deficit, sportovec brzy „dojde šťáva“. Nedokáže běhat svá tempa nebo držet výkon. Trenéři často pozorují, že takový sportovec „vypadá, že stagnuje“, přestože trénuje tvrdě – bez povšimnutí, že skutečným problémem je nedostatečné doplňování energie.
Pomalá regenerace a častější zranění
Kalorie jsou palivem pro regeneraci. Sportovec v energetickém deficitu má problém opravit svalová poškození a doplnit zásoby glykogenu po tréninku. Dlouhodobá únava vede ke špatné kvalitě dalších tréninků a zvyšuje riziko zranění. Přetížení, únavové zlomeniny nebo natažené svaly se vyskytují častěji, pokud tělo nedostává potřebné živiny pro regeneraci a posílení. Typickým příznakem RED-S jsou opakovaná zranění nebo „neustálé bolístky“, které se nehojí.
Riziko poruch příjmu potravy „vítězství za každou cenu“
Když mladí sportovci začnou spojovat štíhlost s rychlostí, může to snadno sklouznout k poruchám příjmu potravy. To, co začne jako „vynechám dezert“, může přerůst v vynechávání jídel, přehnané počítání kalorií nebo tajné zvracení po jídle. To je extrémně nebezpečné území.
Výzkumy ukazují, že rychlé metody kontroly hmotnosti (jako zvracení nebo dehydratace) výrazně zvyšují riziko rozvoje klinických poruch příjmu potravy. Teenageři většinou nemají v úmyslu si poruchu přivodit, ale kombinace tlaku ze sportu, pochvaly za hubnutí a touhy po úspěchu vytváří nebezpečně kluzký svah.
Klinické poruchy příjmu potravy jako anorexie nebo bulimie mohou vážně poškodit tělo mladého sportovce. Zhoršují všechny výše zmíněné problémy RED-S (ztrátu kostní hmoty, srdeční obtíže atd.) a přidávají vlastní akutní rizika (například poruchy elektrolytů, selhání orgánů). Navíc jsou poruchy příjmu potravy notoricky obtížně léčitelné a uzdravení může trvat roky – některá poškození (například úbytek kostní hmoty nebo srdeční jizvy) mohou být nevratná, pokud porucha trvá příliš dlouho.
Klíčová je prevence. To znamená včas zachytit „problémové“ chování – trenéři a rodiče by měli zpozornět při častém vážení, vynechávání týmových jídel, posedlosti aplikacemi na počítání kalorií nebo jakémkoli typu očisty. Bohužel v některých sportech (cyklistika, běh, gymnastika…) jsou snahy o kontrolu váhy často.
Ať už jde o patnáctiletou cyklistku nebo běžce, výsledek poruch příjmu potravy je devastující – jak pro výkonnost, tak pro zdraví.
Zdraví a udržitelný výkon na prvním místě
Důraz na kvalitu tréninku
Je lepší zvládnout kvalitní tréninky s dostatkem energie a dobře regenerovat, než se protrápit sériemi na prázdný žaludek. Doporučení uvádí, že jakékoli změny hmotnosti nebo složení těla by měly být postupné a ideálně mimo hlavní sezónu – ne během růstu nebo intenzivního tréninkového období. V průběhu sezóny by prioritou měl být dostatečný příjem pro zvládnutí tréninkové zátěže a regeneraci. O něco vyšší číslo na váze je malá daň za to, že sportovec zvládá cílová tempa a zůstává bez zranění. Jedna studie z roku 2019 u běžců potvrdila, že ti, kteří sezónu začínali s energetickým deficitem, podávali horší výkony než ti s adekvátním příjmem. Jídlo je palivo pro výkon.
Dlouhodobý vývoj místo krátkodobé štíhlosti
Připomínejme mladým sportovcům, že sport je dlouhodobá záležitost. Dosáhnout vrcholu v 15 letech, ale do 20 let vyhořet nebo se zhroutit, není žádné vítězství. Je příznačné, že mnoho špičkových vytrvalostních sportovců jako dospívající nehledělo na „ultraštíhlý vzhled“ – trénovali tvrdě a nechali tělo přirozeně dozrávat.
Například trenéři jednoho norského olympijského triatlonového týmu otevřeně říkájí, že „nepraktikují trénink nalačno“ jako strategii výkonnosti a neřeší, zda kalorie pocházejí ze sacharidů nebo dokonce z nezdravého jídla – hlavní je, aby jich bylo dostatek. Jejich svěřenci často v tréninkovém bloku přiberou svaly i hmotnost, což jim nakonec zlepší výkon i výsledky. Jak říkají: „Zdravé tělo je silné tělo – a může být silné i s trochou tuku… zatímco velmi hubené tělo sice vypadá štíhle, ale může být slabší.“
Ve sportu mládeže je klíčové „krmit a krmit“ – tělesná kompozice se upraví časem jako přirozený důsledek pravidelného tréninku. Pokud má sportovec skutečně nadbytečnou nezdravou hmotnost, může mu sportovní dietolog pomoci s pomalými, pozvolnými změnami, které neohrozí růst ani výkonnost. Konkrétně se doporučuje, že jakmile je dosaženo zdravé hmotnosti, cílem by mělo být její udržení pomocí vyvážené stravy a přirozeného růstu – nikoliv neustálé kolísání hmotnosti.
Regenerace a výživa jako pilíře tréninku
Vysvětlujme mladým sportovcům, že trénink sám o sobě nestačí – ke zlepšení dochází až při následné regeneraci, která vyžaduje i výživu (kromě spánku a dalších faktorů). Vynechávání jídla po tréninku nebo odmítání sacharidů se může tvářit jako „tvrdý přístup“, ale ve skutečnosti sabotuje adaptace, pro které sportovec trénuje. Praktickým tipem je najíst se do 30–60 minut po tréninku – doplnit energii a nastartovat opravu svalů. Pravidelné jídlo a hydratace během dne pomáhají udržet stabilní hormony a hladinu cukru v krvi, což podporuje i psychiku, náladu a soustředění (ve škole i sportu). Profesionální trenéři dnes stále častěji zařazují výživu přímo do tréninkových plánů – vedle intervalů nebo silového tréninku – protože je to pro zlepšení výkonnosti naprosto zásadní.
Na Závěr
Je přirozené, že mladí sportovci hledají každou možnou výhodu, ale úmyslné hubnutí kvůli výkonu je riskantní a krátkozraká strategie. Vědecký a odborný konsenzus je jasný: chronické podvyživování kvůli vyššímu poměru wattů na kilogram nejen oslabuje dlouhodobou výkonnost (ztrátou svalů, poklesem VO2max a zhoršenou vytrvalostí), ale také ohrožuje zdraví a vývoj sportovce. Dospívající, kteří nejedí dost na to, aby pokryli potřeby tréninku, zaplatí slabšími kostmi, zpomaleným růstem, rozbitým imunitním systémem, hormonálními problémy, psychickými potížemi a vyšším rizikem zranění – a tyto následky mohou zmařit sportovní sny daleko víc než pár kilo navíc.
Skutečné „tajemství“ zlepšení poměru výkonu k hmotnosti pro mladé cyklisty a běžce není zhubnout, ale zvýšit výkon – a to znamená správně tělo krmit, aby mohlo tvrdě trénovat a sílit. Jakékoli úpravy hmotnosti musí být prováděny opatrně, postupně a pod dohledem – a vždy až na druhém místě za zdravím a výkonností.
V konečném důsledku jsou nejrychlejšími sportovci ti, kteří o své tělo dobře pečují. Správná výživa není nepřítelem výkonu – je jeho motorem. O něco těžší, ale dobře živený osmnáctiletý sportovec se může stát explozivně silným elitním pětadvacetiletým závodníkem, zatímco podvyživený „vyhublý“ mladík se třeba ani nedostane do 25 let kvůli vyhoření nebo zraněním.
Závěrečná zpráva je jasná: neobětujte svůj budoucí potenciál kvůli krátkodobému výkyvu hmotnosti. Krmte tělo chytře, trénujte chytře – a nechte své schopnosti a sílící tělo, aby vás posunuly vpřed.
REFERENČNÍ ZDROJE:
- University of Copenhagen (2024), Widespread practice among athletes harms both performance and health – studie o negativních důsledcích nízkého energetického příjmu u sportovců.
- American Academy of Pediatrics (2017), Promotion of Healthy Weight-Control Practices in Young Athletes – doporučení ohledně bezpečných strategií kontroly hmotnosti u mládeže.
- We Love Cycling Magazine (2024), Energy Deficit in Athletes – Negative Impacts on Health & Performance – přehled vědeckých poznatků o tom, jak kalorické deficity poškozují zdraví a výkon sportovců.
- Boston Children’s Hospital, Relative Energy Deficiency in Sport (RED-S) – definice RED-S a přehled systémových dopadů podvýživy u sportovců.
- Olav Aleksander Bu & Dr. D. Lipman (2024), The Norwegian Method.
- Journal of Eating Disorders (2013), Review on weight-control behavior in young elite athletes – analýza rizik patologické kontroly hmotnosti a poruch příjmu potravy u mladých sportovců.
- Anketa vybraných uživatelů platformy https://assess.works/, jejíž složení je velmi rozmanité – od mezinárodních trenérů olympijských týmů, sportovních ředitelů cyklistických týmů, lídrů z NBA, vědců z NASA Gene Lab, až po majitele sportovních center v USA, Kanadě, Austrálii či Švýcarsku, a také bývalé i současné elitní sportovce, kteří se začali hlouběji zajímat o to, jak trénují.
