POZOR: Zádrže dechu a mýty o CO₂

orig

Posledních několik let se snažím přiblížit problematiku dýchání a jeho dopad na zdraví a výkon. Přesto je toto téma stále opředeno mnoha mýty a nejasnostmi. Dýchání je významný faktor, který může naše zdraví a výkon buď podpořit, nebo v některých případech dokonce poškodit.

Zpětně si uvědomuji, že i když jsem se několikrát snažil zdůraznit důležitost správné aplikace dechových tréninků a účastnil se mnoha i přednášek, možná tyto aspekty nebyly dostatečně důrazně vyzdviženy. Klíčové je rozlišit, na koho a jakým způsobem se tyto respirační tréninky aplikují. Je nezbytné rozlišovat mezi běžným člověkem, který se věnuje dýchacím technikám pro zlepšení zdraví, hobby sportovcem a vrcholovým atletem, který trénuje více než 10 hodin týdně. 

Oxygen Advantage, Wim Hof a další techniky

Před 5–7 lety začaly techniky jako Wim Hofova metoda nebo techniky zadržování dechu propagované v rámci Oxygen Advantage získávat na popularitě. Hlavní myšlenkou bylo zlepšení tzv. CO₂ tolerance – a následně vytrvalostního výkonu. Argument byl jednoduchý: pokud zlepšíme CO₂ toleranci, zlepšíme také schopnost regulace dechu a vytrvalostní kapacitu.

Co si však možná neuvědomujeme a co víme dnes, že většina těchto tvrzení byla založena na výzkumech zaměřených na lidi s dýchacími obtížemi a velmi špatnou kondicí. Výzkum na vrcholových sportovcích byl minimální.

U značné části populace mohou tyto techniky skutečně pomoci. Zlepšením tolerance na CO₂ lze upravit funkci autonomního nervového systému, regulovat dechové vzorce, zlepšit hloubku dýchání a snížit frekvenci dechu na normální hodnoty. Sám jsem pomohl mnoha lidem. Pro tělo to byl nový stresor, na který se postupně adaptovalo.

Přenos do sportu

Úspěchy s touto populací vedly k pokusům o aplikaci těchto technik na sportovce. V raných fázích, zejména v USA, byly tyto metody zaváděny u ultramaratonců, kteří běhají 150+ km. A zde skutečně došlo k významným zlepšením. Proč? Ultravytrvalostní běžci mají obvykle nízkou CO₂ toleranci, protože nikdy netrénují s vysokou intenzitou a nejsou vystaveni vyšším hladinám CO₂.

Problém s aplikací na intenzivní sporty

Problém nastal, když se tyto metody začaly aplikovat na sportovce, kteří primárně trénují s vysokou intenzitou (např. CrossFit, cyklistika, …). Tito sportovci již mají vysokou CO₂ toleranci, protože jsou zvyklí na intenzivní aktivity. Další zvyšování této tolerance zadržováním dechu je nejen zbytečné, ale může být i kontraproduktivní.

Dva pohony dýchání

Pro pochopení, proč nesprávná aplikace může být neučinná, je důležité pochopit, co pohání naše dýchání:

Hypoxický pohon

Když mozek nedostává dostatek kyslíku (O₂), spustí bránici a nutí nás dýchat.

Hyperkapnický pohon

Tento mechanismus spouští dýchání při zvýšené hladině oxidu uhličitého (CO₂) v těle. Mozek neřekne „začni dýchat“ kvůli nízkému O₂, ale kvůli vysokému CO₂. A toto je primární.

Analogie s léky proti bolesti a veliké ALE..

Představme si, že pravidelně užíváme léky na utišení bolesti. Důvod, proč tyto léky fungují, je ten, že se vážou na specifické receptory v těle (např. opioidní receptory), a tím zesilují účinek úlevy od bolesti. Pokud jsme však těmto práškům chronicky a opakovaně vystaveni, začne naše tělo ztrácet hustotu těchto receptorů. To znamená, že místo například 10 funkčních receptorů jich po delším užívání zůstane jen 6, poté 5 a tak dále. V důsledku toho musí být dávkování léků zvyšováno, aby měly stále stejný účinek.

Podobné je to s tolerancí k CO₂. Pokud někdo pravidelně vystavuje tělo vysokým hladinám CO₂, například skrze zadržování dechu, může dojít k desenzitizaci vůči CO₂. To znamená, že tělo ztratí schopnost efektivně reagovat na vysokou hladinu oxidu uhličitého, protože se přestane spouštět hyperkapnický pohon. Místo toho tělo přejde na hypoxický pohon – začne reagovat až příliš pozdě.

Co se může stát

U sportovce, který pravidelně aplikuje zadržování dechu (kromě případů např. před startem závodu) a zároveň trénuje vysokou intenzitou, může dojít k poklesu výkonu, protože tělo ztratí schopnost včasně reagovat na potřebu kyslíku. A toto běžně sledujeme u sportovců:

  • Při vysoké intenzitě začne klesat periferní okysličení – hodnoty pO₂ (kyslíku v krvi) mohou klesnout z 95 na 92, 90 až třeba na 85%.
  • Kvůli zvýšené toleranci na CO₂ tělo nezvýší dechovou frekvenci ani objem včas, aby zajistilo dostatečný přísun kyslíku. Tento pokles kyslíku se nejprve projeví v periferních tkáních a následně i ve svalech zapojených do výkonu.
  • Příliš pozdě na nápravu. Když se systém nakonec „rozhodne“, že je potřeba dýchat, může už být příliš pozdě, protože výkon výrazně klesne.
 

Zadržování dechu může být přínosné pro určité typy lidí a situace, ale není univerzálním řešením – a u sportovců s vysokou intenzitou tréninku může mít naopak jiný effekt.

Čas a místo

Každá technika má svůj čas a místo. Nelze je univerzálně aplikovat na každého. Techniky jako Oxygen Advantage nebo Wim Hofova metoda jsou skvělé pro zlepšení zdraví, regulaci stresu a všech, kteří chtějí celkově zlepšit svoje zdraví.

U vrcholových sportovců vystavených vysoké intenzitě však platí zcela jiná pravidla. Jak říkají moji mentoři: „Fyziologie je messy.“  Stejně jako jsme 100 let věřili, že kyselina mléčná způsobuje pálení svalů nebo dokonce se vyskytuje v našich svalech, je třeba kriticky přemýšlet o tom, kdy a jak dýchací techniky používat a sledovat poslední výzkumy. Vždy je čas věci změnit.

Na závěr bych chtěl dodat, že nelze srovnávat potřeby freedivera, sprintera a vytrvalce – jejich cíle jsou zcela odlišné.

Aplikace dýchacích technik musí být vždy přizpůsobena konkrétní osobě, její výkonnosti a sportu, kterému se věnuje. Ne každá technika, která pomáhá jedné skupině, je vhodná pro jinou. Vždy je nutné přistupovat ke všem těmto technikám kriticky a s ohledem na vědecké poznatky.

Share:

Facebook
Twitter
Pinterest
LinkedIn

Další příspěvky