Asi každý, kdo se věnuje sportu, slyšel o kyselině mléčné jakožto látce, která se při vysoké intenzitě pohybu dokáže hromadit ve svalech, což je právě jedna z hlavních příčin únavy a bolesti svalů. Tato zvýšená produkce kyseliny mléčné má pak na svědomí i tzv. laktátovou acidózu (překyselení organismu).
O acidóze hovoříme zejména, když se v těle nahromadí spousta kyselin a tělo pak nedokáže udržet naše pH krve v rovnováze. Ideální hodnota pH je kolem 7.4 a vše pod touto hranicí může zapříčinit velké zdravotní problémy
Vše je však tak trochu jinak, a to po celých 100 let od doby, kdy dva nositelé Nobelovy ceny poprvé tuto myšlenku zformulovali a ukázali, že kyselina mléčná je tvořena ve svalech při vysoké intenzitě a způsobuje acidózu.
Trochu historie
Abychom pochopili tuto nepřesnou akceptaci kyseliny mléčné jakožto reálné molekuly v našem metabolickém systému, musíme trochu nahlédnout do minulosti.
V roce 1780 švédský vědec C. W. Scheele objevil a dokázal izolovat kyselinu mléčnou ze vzorku kyselého mléka a tento „mléčný“ původ měl za následek přijetí zjednodušeného názvu pro tuto molekulu, kyselina mléčná. Scheele byl často kritizován za to, jak a v jakých podmínkách tuto molekulu získal, a jeho objev byl ostatními bagatelizován s tím, že se vlastně jedná o jakousi kyselinu octovou. Nicméně v následujících letech přítomnost kyseliny mléčné byla potvrzena i dalšími vědci, a dokonce i v organických tkáních (čerstvé mléko, hovězí maso a krev).
Nový mýtus kyseliny mléčné (laktátová acidóza)
Produkci kyseliny mléčné můžeme lidskému organismu přisuzovat díky jednomu průkopnickému výzkumu „biochemie kosterního svalstva během cvičení“ dvou pionýrů v tomto oboru, O. Meyerhoffa a A. V. Hilla.
Například Meyerhoff objasnil funkci glykolytického systému a popsal, že kyselina mléčná vzniká jako vedlejší produkt za nepřítomnosti kyslíku, a Hill popsal, kolik energie jsme schopni získat z přeměny glukózy na kyselinu mléčnou.
Právě tyto práce upevnily základy a obecné přijetí těchto poznatků v myšlení biochemiků, fyziologů a dalších vědců. Bohužel v dané době nebyly dostatečné znalosti biochemie k pochopení všech procesů kolem molekul jiných než běžných kyselin a také znalosti o funkci mitochondrií byly minimální. Z dnešního pohledu je snadné pochopit, že váha Nobelovy ceny obou autorů byla pro tehdejší vědecký svět dostatečným důkazem, že produkce kyseliny mléčné je fakt a příčina laktátové acidózy.
Výzkumy acidózy a kyseliny mléčné ukazují, že nikdy nebyl předložen žádný experimentální důkaz, který by odhalil a potvrdil vztah mezi produkcí kyseliny mléčné a laktátovou acidózou. Tehdejší výzkumy byly založeny na odvozování a korelacích, které v nejlepším případě zůstávají nepřímými důkazy. Dnes však již víme, že výstupem glykolytického systému je laktát, nikoli kyselina mléčná.
V té době se také například věřilo, že ve svalu je kyslík použit během samotné kontrakce k nějakému druhu explozivní změny, která následně vyvolá pohyb.
Nefaktický výklad, který byl mylně přijat jako fakt
Asi je jednoduché přisuzovat únavu svalů produkci kyseliny mléčné, ale bohužel pro tuto konstrukci neexistuje žádná biochemická podpora. O čem opravdu mluvíme, když říkáme kyselina mléčná, je vlastně laktát, a ten nám naopak umožňuje pokračovat ve cvičení.
Ve skutečnosti se kyselina mléčná ani nevyskytuje v lidských buňkách, protože pH je až moc neutrální (~7) a kyseliny potřebují daleko nižší pH. Proto bychom neměli zmiňovat kyselinu mléčnou a svaly ve stejné větě.
Zbývá už jen apelovat na odborníky, jako jsou vědci nebo trenéři, kteří stále využívají původní výklady pro vysvětlení únavy nebo neschopnosti trénovat, aby šířili správné informace a umožnili tak svým svěřencům ještě lépe a efektivněji trénovat.
Referenční zdroje:
- Bostonsportsmed – Evie Ullman, (2013), The Lactic Acid Myth
- R. A. Robergs, F. G Ghiasvand, D. Parker, (2004), Biochemistry of Exercise-induced Metabolic Acidosis
- R. Margaria, H. T. Edwards, D. B. Dill, (1993), The Possible Mechanism of Contracting and Paying the Oxygen Debt and the Role of Lactic Acid in the Muscular Contraction
- S. P. Cairns, (2006), Lactic Acid and Exercise Performance: Culprit or Friend?
